Grilování
Steaky
Uzení
Smažení
Pečení
Rolády
Vaření
Guláše
Dušení
Burgery
Paštiky
Omáčky
Popis
Prase divoké (Sus scorfa)
Divočáka řadíme do čeledi prasatovití.
Černá zvěř je pro svoji vitalitu nazývána také zvěří rytířskou. Většina starších divočáků, kteří nezhasli v ohni, z posledních sil zalehávají ve směru proti lovci. Tedy ve směru, odkud očekávají nebezpečí a jsou připraveni k útoku. Má protáhlou hlavu klínového tvaru zakončenou ryjem, ve kterém jsou ukryty tzv. zbraně. U kňourů špičáky nazýváme páráky a klektáky, u bachyní háky. Ve hmotnosti dosahují divočáci až 300 kg a to podle množství, kvality stravy a věku. Divočáci, na rozdíl od jelenovitých, mají chrup pokrytý sklovinou, díky níž mohou rozdrcovat i nejtvrdší potravu. Také ho používají k boji. Černá zvěř žije na velkém území a dokáže za noc mnohdy překonat vzdálenost až 50 km.
Poslední výzkumy však dokazují, že většina jedinců, pokud nemusí, tak daleko neputuje. Dokáží vydržet v krytu i týden či dva. To pak v součtu nachodí třeba jen 300 m denně. Nejraději přetrvávají v listnatých či smíšených lesích, zastihnout je můžeme ale i v mokřinách, méně zalesněných plochách i polních kulturách. Požírá nadzemní i podzemní části rostlin, semena lesních dřevin jako jsou žaludy a bukvice, dále pak hlodavce, mláďata obratlovců a také padliny. Černá zvěř byla původem oborní zvěří.
Výjimečnost kančí zvěřiny
U divočáka opět mluvíme o nenahraditelné zvěřině, naprosto jedinečné. Maso z divočáka je ze všech druhů zvěře nejtučnější, avšak pokud se nejedná o zvěř, která žila celý rok v kukuřici, bude mít obsah tuků podle laboratorních výsledků nižší, nežli maso hovězí. Takže zdání klame a i maso z divočáka při úpravě špikujeme. Barvou je světlejší však s vepřem domácím nesrovnatelně tmavší.
Vlákno je středně jemné, zvěřina šťavnatá, křehká vhodná jak na medailonky či na guláš prostě divočák je divočák. Se slovy nikdy nezapomeneme.
