Popis
Muflon (Ovis musimon)
Muflona řadíme do zvěře rohaté a čeledi turovitých.
Rohy – neboli toulce, jsou kožního původu a na rozdíl od parohů je zvěř neshazuje. Snadno se podle nich posuzuje stáří uloveného kusu.
Mufloní zvěř není naší původní zvěří, pochází z Korsiky a Sardinie. U nás se jí však velmi daří a po mnoho let jsme držiteli nejsilnějších trofejí muflona na světě. Téměř třetina žijících muflonů na světě je soustředěna v našich honitbách. Toulce dospělých muflonů dosahují 80 – 100 cm. Stáří živých muflonů posuzujeme podle mohutnosti těla, toulců a podle barvy obličejové čelní masky. Muflon má po obou stranách hrudi znatelné bílé skvrny zvaná sedla či čabraky.
Muflon je zvěří lesní, vyhovují mu především skalnaté terény s kamenitým podložím, které vyhledává zejména kvůli obrusování spárků. Potrava mufloní zvěře je velmi skromná, přednost dává travám, vřesu
a borůvčí, ale nepohrdne ani mechem. Mufloní zvěř, vyjma starých muflonů samotářů, žije v tlupách, kterou vodí stará muflonka. Říje probíhá od listopadu do prosince. Muflonka je stará 21 až 22 týdnů
a počátkem jara rodí jedno až dvě muflončata.
Výjimečnost mufloní zvěřiny
Mufloní maso je neprávem chuťově přirovnáváno ke skopovému. Opak je však pravdou. Mufloní zvěřina je tmavá, aromatická s velmi jemnou strukturou vlákna a pokud se nejedná o přestárlého berana, bude jistě tepelně opracována rychleji nežli například jelen. Není cítit lanolinem či jinými typicky skopovými vůněmi či pachy. Pokud budete při přípravě či konzumaci mufloní zvěřiny hledat vůně a chutě skopového masa, zcela jistě muflona nerozeznáte. Jeho maso je lehce stravitelné, štavnaté a křehké. Pokrmy z mladých kusů a muflončat jsou naprostými delikatesami a v Evropě považovány za nejchutnější. Maso je vhodné pro veškerou úpravu.