Jelen sika – kýta bez kosti

Popis

Jelen sika (Cervus nippon nippon)

V Čechách žijí dva poddruhy jelena siky.

Sika Dibowského (mandžuský), který dorůstá váhy 60-80 kg. Původem je z Korey, u nás chovaný pouze jako oborní zvěř.

Sika japonský je dnes velmi rozšířený ve volné přírodě. Jeho původní domovinou je Japonsko. Je menšího vzrůstu, váží okolo 35 – 60 kg. Jedná se o zvěř poměrně skromnou, v pastvě si nevybírá. U nás velmi dobře snáší i nejtvrdší klimatické podmínky. Dosahuje zde dobrých trofejí a výzkumy ukazují na jeho vysokou rezistenci vůči všem parazitům. Říje siky probíhá později – od poloviny října do poloviny listopadu. Jeleni sika se ozývají dlouhým a dosti pronikavým hvízdáním. U siky je prokázána hybridizace, kdy jelen sika pokládá laň jelena evropského a přichází na svět kříženec, jehož četnost je velmi nízká, avšak narůstá.

Kdo jelena siku ještě neochutnal, měl by tak učinit právě nyní, protože většina myslivců zastává názor, že sika jim chutná ze spárkaté zvěře nejvíce. Nemluvě o čerstvém tataráčku z panenek či hřbetu.

Výjimečnost sičí zvěřiny

Zvěřina z jelena siky je tmavší nežli jelena evropského, má jemnější vlákno i jemnější jelení chuť. Vyznačuje se také tím, že na rozdíl od jelena evropského zvěřina ze siky uloveného v době říje není cítit jelením prkem. Svaly jelena siky jsou zpravidla potaženy vrstvou loje od 3 do 7mm podle období a přístupu ke kvalitní paši. Je proto náročnější na odblanění, ale s tím si naše děvčata, které zvěřinu opracovávají do kuchyňské úpravy snadno poradí. Kdo jelena siku ještě neochutnal, měl by tak učinit právě nyní, protože většina myslivců zastává názor, že sika jim chutná ze spárkaté nejvíce. Nemluvě o čerstvém tataráčku z panenek či hřbetu.